Povídání se mnou v Praktické ženě. :)

[div-line]

Asi mnoho žen má k broukům „poněkud vlažný vztah“. Zuzana Kudličková je však výjimkou.

V nové dřevostavbě na kraji Ohrobce u Prahy bydlí mladá žena, které brouci vyloženě vyplňují poslední rok. Nejsou to ovšem brouci ledajací – jsou barevní a z polymerů.

Drobná, sympatická autorka připravuje čaj a otevírá dveře do světlé pracovny. V každé polici, v šuplících a krabicích uvidíte polymery. Fimo, Cernit… a další, mně zcela neznámé značky, zabírají takřka každý kus úložného prostoru. A mezi tím nádherné, barevné sponky, kytičky, válečky, sovičky a – brouci! Celé hejno! Dost netradiční, na ženu, nemyslíte?

Zuzko, jak jsi vlastně přišla zrovna na brouky?

Brouci jsou hrozně zábavní, a tak se mi spojili s polymery, ty jsou také barevné, variabilní a zábavné :) Hmyz mám navíc docela ráda a snad kromě komárů a vos mi nevadí. Neplaším se, když se ke mně přiblíží, nevýskám a po stole nelezu, jsem totiž přírodní člověk. Navíc po dlouhých letech jsme s mým mužem zase začali jezdit na vandry a to se kolikrát probudíš a něco po tobě leze…

Proužkatí, flekatí, drobní, s krovkami… Co tě inspiruje k jejich podobě?

Brouci ani naživo nejsou nijak nudní – co brouk, to krásná hříčka přírody! Dělám je ale většinou prostě z toho, co najdu ve své krabici se zbylým materiálem, nemám žádnou svou živočišnou řadu ani rozložený atlas brouků. Vím, jak brouci obecně vypadají, ale skrytá entomologická vášeň to u mě rozhodně není :-)

Řeknou si zákazníci o konkrétního brouka? Přemýšlíš nad jejich podobou?

Můj první brouk vzniknul tak nějak úplně spontánně a vypadal samozřejmě jinak než ti dnešní. Ještě jsem neměla tak vychytaný postup, a tak byl mnohem větší, hrubšího ražení. Jelikož mám každého brouka odlišného, většinou si lidé vyberou, který je jim příjemný. Nedávno si jedna zákaznice „sestavila“ svého vysněného brouka ze tří mých, už dávno prodaných, a ještě je chtěla finálně trochu upravit.

Vždycky mě spolehlivě dostane, když si zájemce objedná celou sadu, a ještě se těší, že bude všechny ty kousky, náušnice, prsten, náhrdelník i náramek nosit všechno najednou. Neumím si to moc představit, jsem sama zvyklá kombinovat maximálně dva kusy najednou – ale moc mě to samozřejmě těší! A má zatím nejkurióznější zakázka byla sada na svatbu. Ženichovi brož a nevěstě náhrdelník i náušnice. No a teď třeba mě napadl nový typ brouků, hovnivál s kuličkou, kterou valí před sebou. Ten ale na svatby asi vhodný nebude :)

Používáš při tvorbě speciální nástroje?

Podle mě nepotřebuješ na práci s polymery nějaké speciality. Zásadní je však strojek na nudle, protože ten vlastně rozválí hmotu na pláty nebo se jím „blenduje“. Po vybalení z balíčku se má hmota správně pořádně propracovat, aby byla schopná držet pohromadě. Dá se to samozřejmě i ručně nebo válečkem, ale když děláš velké kusy jako já, zničíš si na tom ruce. Takže strojek na nudle považuji za základ.

Důležité jsou nože – používám jak speciální řezáky, tak odlamovací nože na koberce. Výsledek práce závisí také na tvrdosti nože – s měkkým tak dobře neodkrojíš velký kus, na malé, úzké plátečky využiješ spíš zase tenčí nůž. Konkrétní tvary vyrobíte vykrajovátky. Opět nemusí být speciální a profi. Jen ta speciální mívají zajímavé a nevšední tvary a okraje bez spojů, takže výsledný tvar je dokonalejší.

Na výrobu barevných válečků (tzv. „cane“), ze kterých se pak krájí plátky a kolečka, používají některé autorky tzv. extrudér. Vložíte do něj různě barevné kousky hmoty a získáte probarvený váleček, který se dále řeže a skládá do nejrůznějších vzorů. Já si ale raději skládám vzory podle svého, ručně. S extrudérem totiž vytvoříte spíše náhodně barevné válečky.

Často ale používám např. tzv. „tekutý polymer“. To je polymer v řidší formě, který využívám především jako lepidlo. Finální výrobek se nakonec dává upéct. V dílně mám menší pícku, ale často peču v klasické troubě na horkovzduch v kuchyni.

Jak se polymery chovají v extrémních podmínkách? Jsou stálé barevně?

Na domě mám dva roky vývěsní štít obchodu – z polymeru. Barvy jsou stálé, vodu to vydrží, vydrží to i praní, přestože vám někdo bude říkat, že ne. Doplnila jsem si i oblečení svými korálky a běžně ho na 40° v pračce peru.

Máš muže a dvě větší děti, jak berou tvoji broučí vášeň?

Děti už si zvykly, vlastně v tom vyrostly, protože původně jsem začínala s malováním a polymery dělám asi 6 posledních let. Brouci jsou přitom záležitost zhruba jednoho roku zpátky. Jsou ochotné i pomáhat, ale v tomhle věku (13 a 15 let) už spíš ve formě brigády :) Mára mi stříhá dráty, Barča vybarvuje magnety, občas něco navlékají. Muž mi pomáhá vymýšlet technické věci nebo třeba domluví sítotisk, který využívám na své magnety.

Ve vašem domku sis mohla dovolit úžasnou věc, vlastní dílnu. Vyhovuje ti práce doma?

Vždycky jsem měla dílnu doma, dřív to bylo ve špajzu, velikost asi metr na metr a půl – ale bylo tam okno! Dnes mám konečně velkou – dům už byl s dílnou projektován a splnila jsem si tak velký sen.

Tobě se stal koníček zaměstnáním…

Je to tak, polymery jsou dnes má hlavní práce, k tomu ještě hodně vyrábím magnety. Obvykle u tvorby sedím minimálně tak 8 hodin denně a často na ni padnou i víkendy. Před Vánocemi to bývá i 14 hodin, kolik toho ještě vydrží ruce. Před dvěma lety jsem začala také poctivě vkládat své výrobky na Fler, větší prodej pak přišel právě s mými brouky. Ti se, na rozdíl od jiných výrobků, které dodávám i do kamenných obchodů, prodají převážně na Fleru.

Součástí vlastnoruční práce je i fotografování hotových výrobků. Mám na ně běžný ultrazoom od Kodaku. S tím, co vyfotím, jsem jakžtakž spokojená, ale fotím stále „pocitově“. Vidím, že je venku dobré světlo, „dneska by to šlo“. Už bych řekla, že mám i trochu grif na úpravy, dělám je v Picniku na internetu, takže je to jednoduché a rychlé.

Čas od času také pořádám kurzy, ale když mám už nějaké volno, chci si ho užít jinak. Když totiž má člověk tvorbu jako koníčka, tak se na to těší, něco si třeba „upatlat“. Ale když to dělá po celý den, je potřeba vypustit ventily nějak jinak. Proto se někdy na všechno vykašlu a kompenzuji to sobě a své rodině jízdou na kolech. Při práci doma zkrátka máte ohromnou výhodu svobody volby. Mám štěstí i ve svém muži, ve kterém jsem našla velkou oporu.

A už máš v hlavě nějaký další takový nápad, styl?

Určitě bude po broučí invazi i nějaká další kytičková série, na kterou tu dlouho čekalo jedno krásné vykrajovátko… Ale spíš nikdy dopředu nevím, co přijde a uzraje. Navíc od té doby, co existuje internet, mám někdy pocit, že už není možné přijít s něčím novým.

Připravila a foto: Helena Görnerová, Fler

Vyšlo v Praktické ženě, www.praktickazena.cz