Už jste se někdy zadívali zblízka do trávy nebo do jehličí? Kudlička to udělala a objevila tam nekonečný zdroj inspirace.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Zuzana Kudličková a na Fleru mě najdete pod přezdívkou kudlička a atelier kudlička. Vystudovala jsem Ústav umělecké výroby a Pedagogickou fakultu UK, obor výtvarná výchova a angličtina. Můj původní záměr byl živit se angličtinou a tvorbu mít jako koníček, ale všechno se to nějak otočilo a v současnosti je to, k mojí velké spokojenosti, přesně naopak.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvoření si našlo mě, a to už v dětství. Už jako malá jsem milovala tužky, pastelky, modelínu, odstřižky, různé nitě, bavlnky, provázky, korálky, kameny a další nezbytnosti. To všechno jsem schraňovala a používala k výrobě všeho možného. Mám tvoření asi vrozené, nemůžu si bez něj svůj život představit. Práce rukama je pro mě naprosto přirozená.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorbou se živím už asi 12 let. Jako lehce frustrovaná matka dvou malých dětí jsem si začala na mateřské dovolené vyrábět různé malované doplňky do domácnosti, postupně u mě začaly nakupovat kamarádky. Nakonec jsem se odvážila výrobky nabídnout do kamenných obchodů a ejhle, úspěch se dostavil.
Asi před dvěma lety jsem se začala věnovat prodeji na Fleru. Nejdřív jsem váhala, moje počítačové a fotografické schopnosti byly značně omezené, ale postupem času mě to začalo bavit a spoustu věcí jsem se naučila.
Je těžké říct, kolik času trávím v dílně, kterou mám v našem domě. Nejvíc práce mám v létě a před Vánoci, to pak často pracuji celé dny a večery a někdy i o víkendech.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vyzkoušela jsem za celý svůj život spoustu technik a materiálů. Máčela jsem si ruce v barvách při batikování, rozmotávala zašmodrchané nitě při vyšívání, paličkování a šité krajce, rozdírala si dlaně do krve při šití kožených brašen, prala se se sítotiskem.
V posledních letech mám nejraději polymerové hmoty. Baví mě barevnost a nekonečné možnosti tohoto moderního materiálu. V této technice jsem se našla, a i po více jak šesti letech, co se jí věnuji, je stále co objevovat a učit se.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pozoruji, nechávám se inspirovat, přemýšlím, všímám si toho, co vznikne úplnou náhodou, snažím se vymyslet postup, jak něco vyrobit, jak to ještě zdokonalit a usnadnit, zkompletovat, zabalit a vyslat do světa. Byla bych moc ráda, kdybych nějaký zaručený postup měla, ale zatím je to pro mě stále hledání a objevování. Výsledek se většinou dostaví, ale někdy také ne. Výhodou polymerů je, že téměř žádný materiál nepřijde nazmar.

Čí názor na tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mám doma kritičku ve své patnáctileté dceři, nechválí mě často, ale o to víc mě to občas potěší. Můj muž má zas velice dobrý odhad na to, co se bude líbit a co ne. A samozřejmě moje kamarádky a zákaznice, které ke mně chodí do dílny.

Doporučte Fler tvůrce, kterého máte ráda.
Mám ráda kabelky od Buff, cínované šperky od naparadu, barevné kombinace a styl Natellky, vinutky od Cat, vyšívané brože od Rosallia a spoustu dalších. Co na Fleru ráda nemám, jsou neprofesionálně zpracované šperky z polymerových hmot. Bohužel se mezi nimi ty opravdu kvalitní někdy ztrácejí a polymery jsou pak vnímány jako nedůstojný materiál.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč.
Jsem pyšná hlavně na svoje hmyzí šperky, je těžké z nich vybrat jenom jeden výrobek. Úspěšná byla například sada Rainbow family, kterou jsem vyrobila do soutěže klubu Fimo, tematická tvorba na téma duha. Za nejvydařenější ze svých hmyzích šperků považuji náramky s motivy skarabea doplněné korálky z minerálů.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem typická kovářova kobyla. Nemám vůbec potřebu se čímkoliv zdobit. Většinu času trávím sama v dílně, ve volném čase sportuji nebo jsem na zahradě, tak vlastně nemám žádný důvod. Pokud se ale nějaká společenská příležitost naskytne, občas vyvenčím nějaký náhrdelník nebo náramek.

Čemu se ráda věnujete ve svém volném čase, když netvoříte.
Největší relaxace je pro mě cyklistika. Jezdím na kole několikrát týdně buďto sama, s podobně postiženými kamarády a kamarádkami nebo s mužem. Pohyb krajinou stejně jako tvorbu nutně potřebuji k životu. A když počasí nepřeje cyklistice, běhám, lyžuji nebo aspoň chodím na procházky. A brzo na jaře nebo pozdě na podzim chodíme s mým mužem na vandry. Spaní v lese je jedna z nejhezčích věcí co znám, hmyzu se nebojím, s tím se kamarádím.

Jak vypadá váš ideální den?
Rodina ráno opustí dům, já si snídám chleba s ementálem a při snídani si chvíli čtu. V dílně nemám žádné konkrétní objednávky, takže můžu tvořit to, na co mám zrovna náladu. Polymerové hmoty nejsou příliš suché ani příliš měkké. Strojek je příjemně naladěn, rádio také, a to na frekvenci 91.9. Práce se daří, všechno mi jde rychle od ruky, nic nespálím, ruce mě nebolí. Pošťačka odváží stoh zásilek objednaných na Fleru.
Oběd, odpolední káva spojená s kompletováním na terase. Odhazuji kleště, mažu řetěz, převlékám se do cyklistického a vyrážím do lesů. Večer příjemná únava a rodina pohromadě. V ideálním případě je nakoupeno, navařeno, vypráno a uklizeno. Sklenka dobrého vína a mažu do postele, spím až do rána bez probuzení. To je samozřejmě můj ideální pracovní den. Víkend nebo dovolenou si představuji jinak.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
V letošním roce už vylétly z mé dílny nové hmyzí šperky ve tvaru motýlů a pavouků. Hmyz roztodivných tvarů a barev se bude líhnout i nadále. Dopředu nic moc neplánuji, čekám, co mi život přinese a s tím pak nějak naložím. Mám nějaké nápady, ale nechci prozrazovat nic konkrétního, musíte si počkat, až vše dozraje, a já to pak ráda vystavím v mém obchůdku.